V principu jde o stejné zapojení jako klasický TC, ale jiskřiště je zde nahrazeno vhodným polovodičem. Výborně se zde hodí tranzistory IGBT. Tyto prvky se vyrábí na napětí více než 1kV a proudy až stovky ampérů. K napájení se používá přímo usměrněná síť, takže vypadá obtížně sehnatelný transformátor. Primární cívka mívá obvykle jen jeden závit a někdy dokonce několik takových závitů paralelně. Nízká indukčnost primáru dovoluje použít velkou kapacitu C1, což je při nízkém napětí výhodné. Na kondenzátor C1 jsou v OLTC kladeny velmi vysoké nároky. Musí to být paralelní kombinace impulzních metalizovaných kondenzátorů
 |
Filtrační kondenzátor C2 se nabije síťovým napětím na zhruba 300V.
Přes tlumivku TL s vhodnou indukčností a primár L1 se nabije rezonanční kondenzátor C1.
Po sepnutí tranzistoru T1 se rezonanční obvod C1, L1 uzavře a začne kmitat. Při jedné půl periodě oscilací
teče proud přes T1 a při druhé přes paralelní diodu D2. Tlumivka TL zabraňuje vybití C2 přes seplý T1.
Tranzistor je v jednodušším případě spínán volnoběžným generátorem impulzů.
Frekvence impulzů určuje počet přeskoků za vteřinu a volí se do asi 5kHz. Délka pulzů by měla být taková,
aby nepřesahovala dobu trvání tlumených kmitů. Složitější budiče detekují zaniknutí kmitů a ukončí impulz automaticky.
Osobně jsem provedl pár experimentů s MOSFETem místo IGBT a docela to fungovalo.
Podařilo se mi spálit rezonanční kondenzátor (použil jsem jen jeden místo paralelní kombinace),
ale jinak mi OLTC, byť s malým výkonem, docela fungoval.
Poslední aktualizace: 20.5.2004
 |
 |