Na zahraničních stránkách ho naleznete pod zkratkou VTTC neboli Vacum Tube Tesla Coil. Primární cívka je v tomto případě buzena elektronkou zapojenou ve zpětnovazebním režimu. Zpětnovazební napětí se odebírá z další pomocné cívky. U výkonnějších VTTC se používá i několik elektronek paralelně. K napájení obvykle slouží MOT nebo jiné VN trafo s napětím řádově kV. Usměrněné napětí se nevyhlazuje kondenzátorem, takže VTTC produkuje 50 případně 100 výbojů za vteřinu. Anoda elektronky se však značně zahřívá, takže se naopak konstruují různé regulátory, které propuští jen třeba každou druhou půlperiodu sítě do napájení elektronky. Výboje jsou pak sice přerušované, ale průměrný ztrátový výkon na elektronce je menší. Výboje vypadají narozdíl od klasického tesláku mohutněji, jsou podstatně tišší, mají vyšší teplotu a příliš se nevětví. Nízká hlučnost je způsobena postupným nárůstem délky výboje (prodlužuje se se stoupajícím napájecím napětím), narozdíl od klasického tesláku, kde dochází po přeskoku v jiskřišti k okamžitému nárůstu délky. U VTTC se volí co nejtěsnější vazba mezi primární a sekundární cívkou. Používá se proto válcová primární cívka.
    Např. s dvojicí dost masivních elektronek 833a lze dosáhnout až 90cm dlouhé výboje. Výhodou VTTC je, že jde o poměrně jednoduché zapojení. Další výhoda je, že elektronka se dá krátkodobě přetížit a nezničí se napěťovými špičkami. S touto metodou jsem osobně prozatím neexperimentoval, protože se mi nedaří sehnat vhodné trafo ani elektronku. Několik zajímavých konstrukcí s elektronkami naleznete na stránkách RayeRa.

Poslední aktualizace: 20.5.2004