Po experimentech s audiopamětí jsem se rozhodl vyzkoušet echo. Fungovalo docela dobře a tady je popis konstrukce. Vylepšená verze s jednočipem AT89C2051 je zde.
Principielně se zapojení moc neliší od audiopaměti. Pouze přehrávání i záznam probíhají současně a nijak se nespouští. K předělání audiopaměti na echo v podstatě stačilo přeházet několik drátů v kotaktním poli. Pro vytvoření ozvěny je nutné zpozdit průchozí signál, a to zajišťuje paměť RAM. Přehrávání a čtení zároveň jsem vyřašil tak, že se nejdříve z buňky čte obsah a pošle se do střadače IC9 a následně se buňka přepíše novým vzorkem z A/D převodníku. Délka zpoždění závisí na vzorkovací frekvenci a počtu použitých buněk paměti. Počet použitých buněk se dá zmenšovat připojením resetů čítačů na jeden z adresovacích vývodů paměti. Resety na A16 zmenšují počet buněk na 1/2, na A15 na 1/4, na A14 na 1/8, ... Délku zpoždění lze spočítat: (2*počet buněk)/(frekvence IC4). Sloučením přímého a zpožděného signálu v zesilovači s T1 vznikne požadovaný efekt. Tímto způsobem je signál ze vstupu 1x zopakován. Intenzitu ozvěny lze nastavit potenciometrem P2. Pro vícenásobné opakování je ještě třeba nějak vhodně zavést zpětnou vazbu z výstupu do vstupu. Zpětnovazební signál se odebírá z potenciometru P4, kterým lze nastavit útlum sinálu po každém průchodu, a tím i počet ozvěn. Signál se přivádí společně s přímým do převodníku. Citlivost vstupu se nastavuje potenciometrem P3 a měla by být nastavena co nejvyšší, aby se využilo plné rozlišení 8 bitů, jinak se projeví šum. Vzorkovací frekvence se nastavuje potenciometrem P1 a je maximálně asi 35 kHz, což je ještě dostačující.
Zapojení jsem zkoušel
pouze na kontaktním poli a šum generovaný logikou, se mi podařilo docela
obstojně odstranit několika elektrolyty a keramikami na různých místech v napájení.
Zapojení sice negeneruje nijak úchvatný zvuk, ale pro malé nároky vyhoví. Zajímavým efektem
je třeba nezavádět zpětnou vazbu, ale přímý signál vést do levého kanálu a zpožděný
(se zpožděním třeba 50ms) z výstupu D/A převodníku do pravého kanálu zesilovače.
Z monofonního zvuku pak vznikne něco, co zní trochu prostorově.
Při použití RAM jiné velikosti, se RAM podle počtu
adresovacích vodičů připojí na více či méně výstupů čítačů.
Další věcí je způsob připojení
adresovacích vývodů k čítačům. Nesmí být vynechán žádný výstup čítače - např.
nepřipojovat jeden adres. vývod na Q3 a další až na Q5 (způsobí to
několikanásobné přehrávání úseku paměti). Vývody RAM naopak mohou být připojeny
úplně chaoticky, tj. v libovolném pořadí, protože se RAM čte ve stejném pořadí
jako se do ní zapisuje.
Toho lze využít pro snadnější návrh plošných spojů.
Poznámka: Při
experimentech s obvodem ADC0804 se m i už několikrát stalo, že se převodník bez
příčiny "zakousl" a tekl přes něj proud asi 0,3A. Po odpojení a opětovném
připojení napájení se však zase "rozjel" a fungoval normálně.
Pro audio paměť je je nutné použít statickou RAM (SRAM). Dynamické paměti (DRAM) potřebují data obnovovat, což je téměř nemožné provádět pomocí klasické logiky. SRAM se vyskytují často na síťových kartách, ale jen v menších velikostech (nejvíc asi 32kB). Použít jdou i paměti cache ze základních desek. Vždy je však třeba stáhnout katalogový list a ověřit si zapojení a jestli skutečně jde o SRAM. SRAM se dá taky docela levně koupit. Např. v EZK mají paměť 128kB jen za 57Kč. V GME mají dokonce 512kB, ale už za 220Kč (docela přímo úměrné její kapacitě).
Poslední aktualizace: 1.8.2004
 |